Lázně v Budapešti byly těžké zklamání

Budapešť je vyhlášena svými lázněmi, tak by člověk řekl, že budou stát za to, ovšem ne. A proč? To sakra nevím, ale přečtěte si následující řádky:

Než jsme lázně navštívili, tak jsme samozřejmně koukali, co nám nabídnou na Google, TripAdvisor atd. Najdete cca 10 různých lázní, přičemž žádné nemají špatné hodnocení. Vybrali jsme si tedy tři, mezi kterými došlo k finálnímu rozhodování.

Byly to Rudasovy lázně, Gellértovy lázně a Széchenyiho lázně.

Gellértovy lázně jsme vyřadili jako první, protože jsme přece jen pár špatných hodnocení našli. Musím říct, že se většinou hodnocením na internetu neřídíme, ale teď nás kvapil čas, tak jsme k němu přihlídli.

Rudasovy lázně to napřed vyhrály, ovšem jen na chvíli. Takzvané „Rudasky“ nabízí i střešní bazén, ze kterého máte celou Budapešť jako na dlani. O víkendu nabízí také noční koupání, což se nám zamlouvalo. Nakonec jsme si jejich návštěvu však rozmysleli, když jsme uviděli, jak malý je onen střešní bazén. V tak přeplněné Budapešti jsme ztratili naději, že bychom se do bazénu dostali.

Széchenyiho lázně to nakonec vyhrály. Původně jsme do nich sice nechtěli, protože jsou největší a ono méně většinou znamená více, jak už nás cestování naučilo. K návštěvě těchto lázní nás nakonec donutil fakt, že byly nejblíž a ostatně i to hodnocení bylo nejlepší.

Jak návštěva tedy dopadla? – Opravdu hrozně.

Nějak jsem nepochopil co ty tisíce lidí na těchto lázních hodnotili tak kladně. 

Po zakoupení vstupenek jsme šli do šaten, což byl první šok. Věděl jsem, že si můžu vybrat mezi převlékací kabinkou a šatní skříňkou. U pokladny se nás však nikdo neptal a rovnou nám prodali ty levnější skřínky. Sice jsme tak na vstupném ušetřili, ale na úkor hygieny, která není v šatnách totálně žádná. Do šatny vás naženou v botách, kde ze začnete mísit s již převlečenými, kteří jdou samozřejmě boso.

Čip na zamykání skřínky je vám totálně k ničemu jelikož zamykání prostě nefunguje. Nikdo z návštěvníků nevěděl, co má dělat. Musíte tak najít upoceného a neochotného zaměstnance, který vám znuděně řekne instrukce. Ty jsou: „Najděte si skřínku, převlečte se a řekněte mi vaše heslo, které vám napíšu křídou dovnitř na dveře. No a když budete chtít skřínku otevřít, tak já ji otevřu a heslo si zkontroluji.“ Hehe, systém navržený přímo pro zloděje.

Vylezete k bazénům a nestačíte se divit, jak je všechno ošuntělé. Jdete se do venkovních bazénů zklidnit a zjistíte, že taky za moc nestojí. Jdete tedy dovnitř, kde opět narazíte. Představte si komoušský seriál Sanitka a prostředí tamní nemocnice… asi takto to vypadá i uvnitř Széchenyiho lázní.

Asi po hodině jsme našli místnost, která byla zřejmě po rekonstrukci a prostředí vypadalo konečně příjemně. Bohužel nás hned u vstupu zastavili a oznámili nám, že je od 19 hodin zavřeno (zbytek lázní funguje do 22 hodin). – Opět zklamání.

Asi jediné stravitelné jsou místní sauny, které jsou relativně nové a celkem snesitelné.

Jakou máte zkušenost vy? A můžete mi říct, kdo dělá ty tisíce hodnocení na webu? Já fakt netuším.

Vzhledem k tomu, že je v Budapešti lázní mnohem více, tak jim samozřejmě ještě dám šanci, ovšem na hodnocení se už opravdu nikdy spoléhat nebudu. Po dlouhé době jsem udělal výjimku a bylo to na dlouhou dobu naposled.

Komentáře